Vševeliký

Jmenoval se Vševeliký
byl mlád i stár, byl neměnný
milostivě mocně méněcenný
oplýval nezměrnou grácií

Tma byla na počátku tmoucí
on procházel jí striktně nehynoucí
jak polobůh odstraňoval nežádoucí
a prováděl tmou tou nevidoucí

Nebyl ni zlý ni dobrotivý
nebyl ni krutý ni milostivý
nehledal ty, kteří se oprostili
a jeho víru opustili

A ten tvor byl šťastný
na první pohled však prázdný
v představách lidí prý krásný
ve své podobě nestálý

Souhra reality

Jsem hydrosaurus rex
vyčistím prádlo jak palmex
navštívím zverimex
přelezu kopec

Neskutečný mazec
skákavý kanec
nekončící tanec
hospodský pokec

Nekonečná míza
produktivní schíza
hydrolýza
kočka jménem Líza

Sladký cecek
přišel přece
nahý křeček
veprostřed klece

Realita hořká
není nikdy sladká
stejně jako Katka
dal bych si šutra

Všechno zničeno
a koupeno
v penězích utopeno
poté odhozeno

Marnotratností zatraceně ztraceno
.

Eskalátor

Eskalátor je místo setkání
očí
jedny nahoru
druhé dolů

Je to místo, kde se nikdo nebrání
pohledu
jeden nahoru
druhý dolů

Jezdí po nich lidé rozdílní
rozliční
jedni nahoru
druzí dolů

Je to stroj, kterému všichni věří
zákeřný
míří nahoru,
nebo dolů

přemýšlí
a rozmýšlí
kdy udeří
jak shodí
kdy páteř rozlomí
kterak ochromí
jak ránu zasadí
životy zničí

Je to však stroj
všichni mu věří
zákeřný
míří nahoru,
nebo dolů...

Výlet napříč časem

Posouvám se napříč galaxií času
to všechno co bylo dávno přede mnou
to všechno...
už nesnesu

Moje nohy bolí jako anděl
čert už je unavený a šel spát
je to jako úděl
a já jsem nucen to tak brát

Pozoruju Saturn a jeho prstence
nevidím však žádné prsty
irituje mě to...
nemá je

Neptun je zas bez trojzubce
ukrytý v moři hvězd
tvář ukázat nechce
cítím jen jeho hněv

Pluto je planeta ne pes
a když tak vezmu to
v alejích zas slušně nablito
Pluto může být i tvoje ex

A mléčná dráha je plná tuku
plnotučná
vytéká z božího struku
stručná

A já pluji dál a sám
všechno kolem mě usychá
a já nesnáším větru sten
jen poslouchám a nedýchám

Plíce bolí, topím se, naříkám
přál bych si být mladší
a čas stále jak Terry Fox utíká
s jednou nohou kratší

Štěně na vozovce

minulost...

štěně, které bylo roztomilé

přítomnost

štěně, které je roztomilé

budoucnost...

štěně , které bude roztomilé

realita...

štěně na vozovce přejeté

optimismus...

štěně necítilo žádnou bolest

pesimismus...

nechci už nikdy žádné štěně chovat

komunismus...

jeho střeva máme všichni dohromady

okultismus...

pojďte, provedem s ním černou mši

fetišismus...

chci si jeho tlapku schovat

sadismus

pojďme to zopakovat

rasismus...

ten pes byl černý, neměl právo žít

křesťanství...

pojďme si o bohu promluvit

Víla

Jsem krotitel jednorožců a mořských víl

také spasitel trpaslíků co žijí v podzemí

znám jednu vílu, největší ze všech víl

tu zkrotit je těžké trvá to dýl

Má černé vlasy, nahá běhá po lese

světlou má kůži jak alabastr,

jak upír,

co světlo moc nesnese

Běhá si běhá a směje se

mech zlehka lechtá nohama

ve vzduchu chytá vítr v němž se nese

Oči má hnědé jak čerstvý kaštan

tělo má jak proutek ohebné

hebké jako molitan

Tu vílu je těžké zkrotit, neb velmi citlivá je

musí se na ní pomalu a zlehka

neb rychle vyleká se

Existuje jen jedna taková, krásná, roztomilá víla

budeš vědět koho myslím, pokud jsi to pochopila

Sníh

Čekám na něj den co den

říkal že přijde, říkal to

a nebo jsem blázen jen?

Ráno tu prý byl

ale zmizel, roztál

nezazvonil...

Čekal jsem že se ozve

že přijde

že tu se mnou bude

 

ale nic...

jen vítr...

slov...

a přitom žádný hic,

podmínky má zimní

to že však píšu toto

nic nezmění...

Je to na něm,

zda přijde

a nechá sebou křupat mýma botama

nechá se vznášet v povětří

dopadne, a pak se nechá shrabat

LOPATAMA!

Kritika

Proudem nabitá a otevřená

zásuvka v rohu pokoje

s dírami navenek dychtivá

jaký že přístroj jí ojede 

Zhrzený. zmačkaný, vlhký

použitý sáček od čaje

rozmočených lístků plný

čekající, kdy už vyvrhne je

Básně o věcech z vašeho okolí

považuji za výkvět básnické agonie

zbytečné, nudné a fádní

odmlka

konec

čaj to nezachrání 

Svědomí

Tvoje svědomí je truhla plná překvapení

neskutečná studna příběhů a událostí

Cítíš jak ti pohár nevinnosti vysychá

tvoje nervy chvíli na pokoji nenechá

Je spoustu lidí, které tohle vůbec netrápí

sedí si v klidu doma a na nic se neptají

Dietní párky žerou, dietu neznají

dietu svého mozku, svého svědomí

Hej, pane mozek! Copak dneska děláte?

Vnímáte? Zoufáte si? Starosti nemáte?

Nemáme, díky za optání, odejděte!

Vypadněte, zastřelte se a svého si hleďte!

A mozek je pak černej jako havran sám

nechápavej, nudnej, špinavej jak taliban

... 

Chaos v hlavě lidstva

Existence lidských sviňáren

je jako dýka zabořená v největším orgánu tělní dimenze

nechápu smrt vzniklou pomluvou

jako pararelní vesmír funguje lidská zášť

je jako zlý člověk v člověku

samotném

smůla že

šíp letěl přílíš nízko a nezasáhl

cíl...

Proč bych se měl zlobit

jsem silný

vše ve mně prudce tiká

jako když nový život

uniká řezníkovi pod rukama

ano, tak rychle...

Vše žije, ale já umírám

hvězdy padají, ale nejsou vidět

přes mračna

kouře...

Kouř je hustý

neví kam 

hnout se tmou

Já pozoruji

Já vidím

chaos

zmatek

ticho řevu...

LOĎ R170

Loď R170
letí vesmírem
pluje hvězdotřpytem
plachtí tvým domem

Loď R170
přiletí každým dnem
budeš obdařen
sladkým pokladem

Loď R170
stačí vzlétnout jen
celým svým tělem sem
ve skafandru navlečen

Loď R170
už zase vylétá
nacucaná palivem
naplněná heroinem

Loď R170
jsem prý blázen jen
vezmu tě s sebou sem
proletím Saturnem

Loď R170
nemáš ponětí
co můžeš viděti
co můžeš spatřiti

Loď R170
takhle se vyjeti
není zdravé pro děti
...

To co chci

Chci být tím čím je on,

dosáhnout lyrické anorexie

mít tak hubené verše...

Chci být jako zvon

vypadat plný, ale přitom prázdný být

se srdcem tlukoucím každou čtvrthodinu

jako hrom...

do police udeřit

 

Chci vědět proč a nač vlastně světlo je

když lidé tak slepí jsou

k osudům svým i jiným...

Chci si připadat jak míč

od stěny se odrážet

plný vzduchu

neřešit nic...

Chci být jako kapitán

Kirk

velet své lodi

letět na planetu Život a pít pivo

Chci být tím jenž štastný je

nic neřešit

všechno pořešit a vyřešit

Chci být jako jarní květina

žít jenom na jaře

na jaře vyrašit..

Prostě chci, já chci 

a já odtud chci a já tam chci

chci tam kam chci 

chci to co chci

CHCI!

STRAŠÁK

Obživlá třesavka...
něco v Tobě...
hnus, jenž děsí lidi...
jenom stojíš, nehýbeš se...
zkažený vnitřek... 
shnilá mysl...
chceš pomoc...
ale musíš jen stát, nehýbat se... 
 Další odstavec...
se tak vyděsil...
že utekl...
následuje tento...
nebojácný... 


Tisíce lidí chodí kolem strašáků, nevnímaje co asi ti cítí...
Odloučení, oškliví a rozpažení...
Stojí jenom pro jednu věc...
Děsit je smyslem jejich života...
STRAŠného...
Nejeden ten, v jeden den chtěl se vypařit...
Zmizet ze země, nemuset už ruce rozpažit...
Pochopit...
Co smrt znamená...
Vědet...
Proč musejí děsit...
Proč?