Poezie R170 na facebooku!

Zde nyní najdete nové básně i od jiných autorů. Z Poezie R170 totiž vznikla básnická skupina z Jičína, která produkuje na facebooku různé typy básní. Neváhejte a navštivte nás zde!

OSUD MOZKU

je to osud
chytit dětskou obrnu
 a být dospělý
dospělý nebudu

je to osud
vědět jak žít
jak žít v nevědomosti
pobudů

je to osud
dosud cítit popud
na věci, posuď sám,
na věci, které nevnímám

je to osud
šířit smrad
zelený mrak
nad městem

je to osud
projít průjezdem
prokopat se nosem
projet nos koksem

je to osud
cítit osud
držet osu
cítit osu

je to osud
potkat kosu
jenž smrtka drží
smrtelně

je to osud
cítit se důležitě
důvěrně
proklouznout

je to osud
prodělat infarkt
mozkového srdečního impulsu
ztratit

sebe
ztratit
všechno pro
co žít

DERNIÉRA

komparz herců
končí fiaskem
vraždou režiséra
ruší se premiéra

herci odhozeni
skončili na heráku
hrajou akty se smrtí
v podzemích paneláků

mám hlad
toužím po žízni
hladových krys
je všude mnoho

a herců taky...
těch jež jsou na heráku
žadoní o dávku
potem zbrocení

fanoušky divadla
nepotěší fakt,
že z plakátu Romea a Julie
srší krev v proudech

EXPLICITNÍ KRITIKA - VĚNOVÁNO JIM

Nesnesu již pohledy mdlých panáků a pannen
jež ohnuty, zkončily za pultem plným dobrot
s popřením všech hodnot.
Sleduji sám to dějství plné krav a volů?
Oni věděli, že jsou lehce prodejní,
ve výlohách obchodů , jenž zkrachovaly
pod nánosem prachu, nikoliv prachů...
Oni se nořili do představ starých, vypelichaných čarodějů
s fousy,
zářivě rozprostřenými na hrudích
necudných děvek...
Oni povětšinou sladce snili o věcech,
které jsou často padělatelné
jako bankovky s uřízlými hlavami slavných osobností
Oni se rozumově propadli dolů o několik pater v domě
určeného k demolici
Oni byli zfetovaní modrým z nebe, otrhaným jejich nehty
plnými špíny
Fotografové krvavých momentů
sami vyfoceni  se smrtelnými ranami v oblasti břicha
Karty se obrátily.
Bulvární ksichty se smršťují
Mozky vytékají.
Oni, toužící po krvi umělců
Oni, jenž tahají hlen až z paty Achillovy
Oni - mrtvoly všech krásných srnců
Vyvrženo! Skandál!
Zavřu plátek nesmyslů
nesmyslně zírám
na ně.
Opět opětované pohledy vybledlých šňupačů skandálních situací
Oni byli těmi, kteří tiše souhlasí s revolucí.
Nikdy však nahlas
Oni byli ti, kteří bili ty, jenž smutně pokládají věnce
černých růží a zvedali transparenty s nápisy, jimž nikdo nerozumí
Oni, z nichž proudí tuk z pozřených koblih s malinovou náplní,
s umělými konzervanty a barvivy
Oni, jenž jsou a byli zastánci lidských práv i poprav
zároveň
propuštěni dál turnikety v soudních halách
jako dobytek na jatkách, řadící se v řadách,
s jatečními pistolemi osudu u hlav...
,,Slabým pak zůstane ten, jenž si myslí,
že potkal silnějšího"

AUCAJDR

poslal jsem ji pryč
do dálek ledových
nechci kolem sebe uvazovat provaz
a lidi, co necítí
krásně, prokletě vidím v jedné barvě
svět
zahalen do černa
vykopávajíce hlínu a štěrk z vlastního srdce
nenáviděn příliš vtipnými lidmi
sedím,
mlčím,
promluvím
jen zřídka rozpoznávám
obrysy těch, jež jsou už dlouho mrtví
a nechci svazovat kolem sebe
lidi, co necítí a provaz
kolem krku si uvazuji
stylem džentlmena jehož kravata je příliš
...utažena

On pro dnes žil

Proč se sám potácím skleněnou kuličkou?

Beru si věci které moje nejsou?

Před chviličkou jsem porozuměl slovům

ne však těm božím,

těm nesmyslným slohům.

Mám radost, že nesdílím vaši radost

učinil jsem v tomhle směru zadost

pokud vám zaskočila rybí kost

věřte,

že to já ji zaskočil dřív.

Zaskočil jsem do obchodu a koupil máčka

omáčku k nim neměli 

tak jsem ji nebral

aspoň nepřiberu

už nikdy nepřeberu.

Sedím a píšu tuhle báseň

ve sklenici s kolou rum

ve středu vesmíru šum

ve sklenici také šum

krásně zazněl stům 

psů.

Vesmírné vězení

míříc planetami na terč vesmíru
potrhán větvemi hvězd
obrovskými stromy reality
cítím vztek i stesk
po své rodné zemi
po své rodné Zemi
přes všechno čím jsme prošli
jsme tu navždy uneseně uvězněni

střílej dál
snad nemineš cíl
střílím dál
a proprcávám se nocí
vesmírem
klonovanou velmocí

obklopuje mě šílenost
ohnivě pálivá stísněnost

sekundy, minuty, hodiny
- 123
- 9 53 15
souřadnice XY

najděte mě prosím
...

Demolice

Zbořený dům krvácí
leží
potichu naříká
cihly karmínově rudé
Okolo kráčí pán s kufrem
nevnímá ten sten trámů a střešních tašek
pokračuje dál svou cestou na vlak
Na zem padá prach
demoliční dělník shrábne prachy
má na rukou krev
Ulice je uzavřená
z důvodu vraždy onoho domu
Starý neznámý pán s vozíkem nakládá cihly
dělníci pána vyhání
jejich kořist není k mání
Někdo vydal povolení k nové stavbě
Jeden dům zaniká, začíná se stavět nový
na klíč
klíčový
...

Korupice

Sladkost bílé korupice
Nepochopená tvář mého hněvu
prochází se po strništi tváře zkorupicovaného politika
Kdy už okusí sladkost pomsty?
Kdy už pochopí, že slouží jen sám sobě?

Čára

Sjel ji právě na záchodě

Nyní se chystá tvořit zákony

Budeme se v nich topit

Jako ve vlastních
zmařených dnech
...

jednoduše poznat jsoucno
provolat tichým oknem
slova utrpení
rozkřičet se
je to jen laciná děvka
jen rozšlápnutá PETka
tretka, kterou nosíš zlehka
jako lehká kurva

všechno je složitě jednoduché
spletitě vyprávěný příběh
poznán a sepsán
do jedné knihy
bible nevěřících lidí
lživě otisknut
do tvého mozku
vyprdnut

ke všemu cítíš pocit tužeb
klepou na dveře
klepou ti mezi nohama
klepou všude svými klepety
obrovské klepající krevety
donebevolající
nosící obleky a kravaty
převleky a podvazky

jsi přes boží kopírku
zkopírován jako ovce
klonován jako na Kaminu
tvoji osobnost sdílejí jiní
drze
slídí a čekají až otevřou se kotce
jejich prioritou
je množit se

Láska je kurvokrásná

Mlčíce ve světě světácky zírám
poznávám, že nezvládám
zjišťuji, že problém mám
není to to, co chtěl jsem

V nekonečných močálech brouzdám
topím se ve vlastních touhách
pomalu a jistě se rouhám
nezměrnou idiocií oplývám

Chtěla mít moc, chtěla chrám
já věděl, že ji pomoct mám
že její nevinnost pochroumám
že se jí plně odevzdám

Tušil jsem, že když si pozor nedám
pohltí mě, ona sladká madam
ona mě lehce přenese tatam
ona lehce spálí můj voňavý šafrán

Tak skončilo to, čekám
napůl zlomen, zničen, smekám
je to síla, hýbe světem, velí masám
láska je kurvokrásná, zpívám

Bez názvu

Artilérie slov
vystřelila obrovskou salvu
vpřed
zabila už spousty lidí
včetně mě
všechno tu ční
jak vřed

Sem čet
že prý fet je dnes IN a kůl
četl jsi to
pět let zpět
to znamená že jsi vůl
nepatří ti svět
ani fet

Kalkulace snů
ani nejde spočítat
kolik vlastně dnů
jsi mrtev
rozehnil ses
vlastně pro teď
nemám úkol, naval šprte!

A dál pak se sedmiřádkové lži šíří
jak mor
jak krysí stádo z planety Mordor
chybí tomu vhodný konec
zapnout si poklopec
jít dál
jak beznohý chodec
...

Šeď otylých dnů

Jsem tak prázdný
plný dojmů
plný vlastních náladových průjmů
jak v šedé kleci strážců vesmíru
morfující
čekající
lehce prodejný

Dveře pootevřené
vejdu
překročím světlo
pálí
sejdu z mysli
a vyvrhnu šeď otylých dnů
na zeď

Okno sleduje mě
skelným pohledem
zračí se
mračí se
ve mě
zklame se
zvučně, jasně

Paterny velkých mistrů
přehrány v nejtišších dnech
ohrány
poté zahnány
zničeny
skončily
pokryty plísní z houslových klíčů

Já stále prázdný
nevnímám už strojů hluk
souzvuk, ten ruch
jen stojím
mlčím
poslední dávku v ruce držíc
přemýšlím

Proč z úst a očí krvácím?

Nespavost

                                            

Mozek o něčem sní, co srdce nezmění

klasické klišé každodenní

přemýšlení o tom trápení

tělo chce spát, nic mu však neumožní

posouvat se napříč sférou zapomnění

donutit mysl upadnout v bezvědomí

snít sny safírové v bezpečí

v okouzlení

Pozitivum

Vyšachován osudem
ležím se studem
čerstvě zaprášen
nocí probuzen

Výkaly zasycen
proudem unášen
šarmem okouzlen
něžně popraven

Tedy vstanu
oklepu se
vykročím
jdu
uzřím mrtvolu
skočím
pozitivum vidím
náhle
už zase skáču přes mrtvoly
...

Poslední slova

Nevidím dál než tisíc let
necítím bolest a mám na to věk
neplním plán tak jak to chtěl děd
nežiju život, nesnáším svět

Jsem generací těch jenž mají čest
jsem transformací věd, co jsou tu dnes
jsem gradací tvých vět, vyslovených přes
všechno co jsem prošel, těch spousty cest

Mám svůj pohled na věc, nech si stres
nezkoušej do mě zabořit ten vonný střep
nevykládej mi tu o svých nadějích
nikdy nebudu šlapat v tvých šlépějích

Jsem major svého osudu a nemám sud
nejdřív sebe suď a pak mi vyraž zub
starej se vždy jen o svůj lup
a potom až zkoukni můj shnilý chrup
...

Vševeliký

Jmenoval se Vševeliký
byl mlád i stár, byl neměnný
milostivě mocně méněcenný
oplýval nezměrnou grácií

Tma byla na počátku tmoucí
on procházel jí striktně nehynoucí
jak polobůh odstraňoval nežádoucí
a prováděl tmou tou nevidoucí

Nebyl ni zlý ni dobrotivý
nebyl ni krutý ni milostivý
nehledal ty, kteří se oprostili
a jeho víru opustili

A ten tvor byl šťastný
na první pohled však prázdný
v představách lidí prý krásný
ve své podobě nestálý

Souhra reality

Jsem hydrosaurus rex
vyčistím prádlo jak palmex
navštívím zverimex
přelezu kopec

Neskutečný mazec
skákavý kanec
nekončící tanec
hospodský pokec

Nekonečná míza
produktivní schíza
hydrolýza
kočka jménem Líza

Sladký cecek
přišel přece
nahý křeček
veprostřed klece

Realita hořká
není nikdy sladká
stejně jako Katka
dal bych si šutra

Všechno zničeno
a koupeno
v penězích utopeno
poté odhozeno

Marnotratností zatraceně ztraceno
.

Eskalátor

Eskalátor je místo setkání
očí
jedny nahoru
druhé dolů

Je to místo, kde se nikdo nebrání
pohledu
jeden nahoru
druhý dolů

Jezdí po nich lidé rozdílní
rozliční
jedni nahoru
druzí dolů

Je to stroj, kterému všichni věří
zákeřný
míří nahoru,
nebo dolů

přemýšlí
a rozmýšlí
kdy udeří
jak shodí
kdy páteř rozlomí
kterak ochromí
jak ránu zasadí
životy zničí

Je to však stroj
všichni mu věří
zákeřný
míří nahoru,
nebo dolů...

Výlet napříč časem

Posouvám se napříč galaxií času
to všechno co bylo dávno přede mnou
to všechno...
už nesnesu

Moje nohy bolí jako anděl
čert už je unavený a šel spát
je to jako úděl
a já jsem nucen to tak brát

Pozoruju Saturn a jeho prstence
nevidím však žádné prsty
irituje mě to...
nemá je

Neptun je zas bez trojzubce
ukrytý v moři hvězd
tvář ukázat nechce
cítím jen jeho hněv

Pluto je planeta ne pes
a když tak vezmu to
v alejích zas slušně nablito
Pluto může být i tvoje ex

A mléčná dráha je plná tuku
plnotučná
vytéká z božího struku
stručná

A já pluji dál a sám
všechno kolem mě usychá
a já nesnáším větru sten
jen poslouchám a nedýchám

Plíce bolí, topím se, naříkám
přál bych si být mladší
a čas stále jak Terry Fox utíká
s jednou nohou kratší

Štěně na vozovce

minulost...

štěně, které bylo roztomilé

přítomnost

štěně, které je roztomilé

budoucnost...

štěně , které bude roztomilé

realita...

štěně na vozovce přejeté

optimismus...

štěně necítilo žádnou bolest

pesimismus...

nechci už nikdy žádné štěně chovat

komunismus...

jeho střeva máme všichni dohromady

okultismus...

pojďte, provedem s ním černou mši

fetišismus...

chci si jeho tlapku schovat

sadismus

pojďme to zopakovat

rasismus...

ten pes byl černý, neměl právo žít

křesťanství...

pojďme si o bohu promluvit

Víla

Jsem krotitel jednorožců a mořských víl

také spasitel trpaslíků co žijí v podzemí

znám jednu vílu, největší ze všech víl

tu zkrotit je těžké trvá to dýl

Má černé vlasy, nahá běhá po lese

světlou má kůži jak alabastr,

jak upír,

co světlo moc nesnese

Běhá si běhá a směje se

mech zlehka lechtá nohama

ve vzduchu chytá vítr v němž se nese

Oči má hnědé jak čerstvý kaštan

tělo má jak proutek ohebné

hebké jako molitan

Tu vílu je těžké zkrotit, neb velmi citlivá je

musí se na ní pomalu a zlehka

neb rychle vyleká se

Existuje jen jedna taková, krásná, roztomilá víla

budeš vědět koho myslím, pokud jsi to pochopila

Sníh

Čekám na něj den co den

říkal že přijde, říkal to

a nebo jsem blázen jen?

Ráno tu prý byl

ale zmizel, roztál

nezazvonil...

Čekal jsem že se ozve

že přijde

že tu se mnou bude

 

ale nic...

jen vítr...

slov...

a přitom žádný hic,

podmínky má zimní

to že však píšu toto

nic nezmění...

Je to na něm,

zda přijde

a nechá sebou křupat mýma botama

nechá se vznášet v povětří

dopadne, a pak se nechá shrabat

LOPATAMA!

Kritika

Proudem nabitá a otevřená

zásuvka v rohu pokoje

s dírami navenek dychtivá

jaký že přístroj jí ojede 

Zhrzený. zmačkaný, vlhký

použitý sáček od čaje

rozmočených lístků plný

čekající, kdy už vyvrhne je

Básně o věcech z vašeho okolí

považuji za výkvět básnické agonie

zbytečné, nudné a fádní

odmlka

konec

čaj to nezachrání 

Svědomí

Tvoje svědomí je truhla plná překvapení

neskutečná studna příběhů a událostí

Cítíš jak ti pohár nevinnosti vysychá

tvoje nervy chvíli na pokoji nenechá

Je spoustu lidí, které tohle vůbec netrápí

sedí si v klidu doma a na nic se neptají

Dietní párky žerou, dietu neznají

dietu svého mozku, svého svědomí

Hej, pane mozek! Copak dneska děláte?

Vnímáte? Zoufáte si? Starosti nemáte?

Nemáme, díky za optání, odejděte!

Vypadněte, zastřelte se a svého si hleďte!

A mozek je pak černej jako havran sám

nechápavej, nudnej, špinavej jak taliban

... 

Chaos v hlavě lidstva

Existence lidských sviňáren

je jako dýka zabořená v největším orgánu tělní dimenze

nechápu smrt vzniklou pomluvou

jako pararelní vesmír funguje lidská zášť

je jako zlý člověk v člověku

samotném

smůla že

šíp letěl přílíš nízko a nezasáhl

cíl...

Proč bych se měl zlobit

jsem silný

vše ve mně prudce tiká

jako když nový život

uniká řezníkovi pod rukama

ano, tak rychle...

Vše žije, ale já umírám

hvězdy padají, ale nejsou vidět

přes mračna

kouře...

Kouř je hustý

neví kam 

hnout se tmou

Já pozoruji

Já vidím

chaos

zmatek

ticho řevu...

LOĎ R170

Loď R170
letí vesmírem
pluje hvězdotřpytem
plachtí tvým domem

Loď R170
přiletí každým dnem
budeš obdařen
sladkým pokladem

Loď R170
stačí vzlétnout jen
celým svým tělem sem
ve skafandru navlečen

Loď R170
už zase vylétá
nacucaná palivem
naplněná heroinem

Loď R170
jsem prý blázen jen
vezmu tě s sebou sem
proletím Saturnem

Loď R170
nemáš ponětí
co můžeš viděti
co můžeš spatřiti

Loď R170
takhle se vyjeti
není zdravé pro děti
...

To co chci

Chci být tím čím je on,

dosáhnout lyrické anorexie

mít tak hubené verše...

Chci být jako zvon

vypadat plný, ale přitom prázdný být

se srdcem tlukoucím každou čtvrthodinu

jako hrom...

do police udeřit

 

Chci vědět proč a nač vlastně světlo je

když lidé tak slepí jsou

k osudům svým i jiným...

Chci si připadat jak míč

od stěny se odrážet

plný vzduchu

neřešit nic...

Chci být jako kapitán

Kirk

velet své lodi

letět na planetu Život a pít pivo

Chci být tím jenž štastný je

nic neřešit

všechno pořešit a vyřešit

Chci být jako jarní květina

žít jenom na jaře

na jaře vyrašit..

Prostě chci, já chci 

a já odtud chci a já tam chci

chci tam kam chci 

chci to co chci

CHCI!

STRAŠÁK

Obživlá třesavka...
něco v Tobě...
hnus, jenž děsí lidi...
jenom stojíš, nehýbeš se...
zkažený vnitřek... 
shnilá mysl...
chceš pomoc...
ale musíš jen stát, nehýbat se... 
 Další odstavec...
se tak vyděsil...
že utekl...
následuje tento...
nebojácný... 


Tisíce lidí chodí kolem strašáků, nevnímaje co asi ti cítí...
Odloučení, oškliví a rozpažení...
Stojí jenom pro jednu věc...
Děsit je smyslem jejich života...
STRAŠného...
Nejeden ten, v jeden den chtěl se vypařit...
Zmizet ze země, nemuset už ruce rozpažit...
Pochopit...
Co smrt znamená...
Vědet...
Proč musejí děsit...
Proč?