Šeď otylých dnů

Jsem tak prázdný
plný dojmů
plný vlastních náladových průjmů
jak v šedé kleci strážců vesmíru
morfující
čekající
lehce prodejný

Dveře pootevřené
vejdu
překročím světlo
pálí
sejdu z mysli
a vyvrhnu šeď otylých dnů
na zeď

Okno sleduje mě
skelným pohledem
zračí se
mračí se
ve mě
zklame se
zvučně, jasně

Paterny velkých mistrů
přehrány v nejtišších dnech
ohrány
poté zahnány
zničeny
skončily
pokryty plísní z houslových klíčů

Já stále prázdný
nevnímám už strojů hluk
souzvuk, ten ruch
jen stojím
mlčím
poslední dávku v ruce držíc
přemýšlím

Proč z úst a očí krvácím?